Výroba alba
Ve článku „Jak vzniklo Moje první album“ jsem krátce popsal, jak jsme k nápadu na Moje první album přišli a co jsme prožili při jeho prvotním vytváření. V tomto článku bych vám rád přiblížil výrobu samotného alba.
Když jsme skoro před dvěma lety začali pátrat po originálním dárku pro nastávající maminku, našli jsme skvělého knihaře, který vytvořil album na fotografie přesně podle našich představ. Než jsme ho ale našli, museli jsme navštívit spousty knihařství, kde našemu požadavku chtěl málokdo vyhovět. V dnešní době se pořád více upřednostňuje rychlá strojní výroba tak, aby všeho bylo mnoho za co nejkratší čas a logicky i za co nejnižší cenu. Nic proti tomu, doba je zkrátka taková, ale je trochu škoda, že se to krásné tradiční řemeslo dostalo poněkud do úpadku a jsem šťastný za každou firmu, která jej podporuje.
Když jsem začal hledat toho správného partnera pro výrobu alba, bylo mně brzy jasné, že to nebude jen tak. Chtělo to posilu do týmu, a tak jsem přizval na pomoc kamaráda, se kterým dnes máme firmu, jak se říká „fifty – fifty“. Jezdili jsme od knihařství ke knihařství, ale vidina výroby alba byla stále v nedohlednu. Ono ušít vazbu, kterou jsme potřebovali, přeci jen vyžaduje čas a zkušenosti, a na to jsme neustále naráželi. Kdo měl zkušenosti, neměl čas a naopak. Člověk by nevěřil, jak tak zdánlivě jednoduchá věc, jakou je album na fotografie, může být vlastně dost náročná. Ale na co si přece dávat lehké úkoly, a taky pokud chceme něco jedinečného, musí to stát nějaké to úsilí a píli. Po určité době se na nás štěstí usmálo. Našli jsme firmu, která Moje první album byla schopna vytvořit. Zhotovili pro nás první kus, který se tehdy stal i tím vytouženým dárkem pro sestru mé přítelkyně. První kus, paráda. Mysleli jsme si, že máme vyhráno, ale udělat kus jeden a chtít jich poté dělat deset, patnáct nebo dvacet denně a udržet kvalitu to jednoduché nebylo ani trochu. Prototypování toho nejlepšího materiálu na potah alba zabral více než tři měsíce, najít ten pravý, který bude mít krásnou jemně šedou barvu a bude příjemný na dotek bylo zdlouhavé, ale zároveň velmi zajímavé, protože nám rukama prošly stovky materiálů všech podob z mnoha různých zemí. Prvních sto kusů alba, které byly v požadované kvalitě jsme měli téměř po sedmi měsících vývoje. Dnes jsme schopni vyrábět kolem dvaceti kusů denně a výrobu stále navyšujeme dle požadavků našich zákazníků.
Ale abych se vrátil k úvodu. Jak tedy taková ruční výroba alba probíhá? Pokusím se vám to popsat lidskou řečí člověka, který knihařinu nikdy nestudoval.
Album se zpočátku vyrábí odděleně ze dvou částí. První částí je vnitřek alba neboli blok alba, který je složený z listů papíru. Z jednotlivých listů se vytvoří složky a ze složek se ušije knižní blok, v našem případě blok alba. Šití se provádí do předem vytvořených děr v papíru a šije se nití, která má voskovou povrchovou úpravu. Moje první album má proužkovou vazbu, a proto se ještě mezi jednotlivé listy vkládá proužek papíru, díky kterému nabyde tloušťka hřbetu vazby. Toto je velmi důležité, protože když se lepí do alba fotografie, albu se nezvětšuje jeho tloušťka. Díky tomu vypadá stále elegantně.
Když máme vazbu bloku hotovou, opatří se jeho hřbet gázou a kapitálkem. Nejdříve se nalepí kapitálek a poté gáza. Ptáte se, co je to kapitálek? Je to ten malý proužek látky, který je ve spodní a horní části téměř každé knihy a je to jakási neodmyslitelná součást vazby. Poté se vlepí na vazbu předsádky, které budou blok alba spojovat s druhou částí alba, tedy s deskami. Samotné desky se vyrábí tak, že se vezmou dva stejně velké kusy lepenky a proužek lepenky, který musí být stejně široký jako je tloušťka sešitých složek. Vezme se látka nebo jiný materiál, ze kterého je vytvořen potah, v našem případě italská koženka, vystřihne se požadovaný kus a nalepí se na něj jednotlivé kusy lepenky. Koženka je ustřižena tak, aby přesahovala přes lepenku a přehnula se přes její hrany. Lepenku pak natřeme lepidlem a přilepíme předsádky. Díky tomu máme celý blok alba vlepený v deskách. Moje první album poté putuje do lisu, aby se vše důkladně spojilo a nechá se alespoň 12 hodin odpočinout. Málem bych zapomněl, že v horní úrovni hřbetu máme otvor, takzvanou průchodku. Ta je tam proto, aby si tam maminka mohla případně přivázat šperk, který je také součástí alba, ale o tom zase někdy příště. Když lepidlo zaschne, album je připraveno na ražbu. Pomocí mosazné raznice se na přední stranu desek vyrazí logo a nápis MOJE PRVNÍ ALBUM. Ze zadní strany je potom vyraženo motto: VŠICHNI JSME JEDNOU BYLI DĚTI, ALE MÁLOKDO SI NA TO PAMATUJE. Ražba se prování opět ve speciálním stroji přes stříbrnou fólii, která krásně doplňuje jemně šedou barvu alba.
No a je hotovo, dalo by se říci. Tak snad jsem Vám alespoň trochu přiblížil, jak se Moje první album dostává na svět.
